Úplný text ústavní stížnosti, kterou podalo Sdružení Mostečané Mostu k Ústavnímu soudu

Převzato

6. prosinec 2006, 10.09 (Přečteno 1,362 x)

Necelé dva týdny před opakováním komunálních voleb v Chanově (volební okrsek číslo 20) podali zastupitelé Vlastimil Vozka a Václav Zahradníček ze Sdružení Mostečané Mostu stížnost k Ústavnímu soudu proti rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem.

Zastupitelé se domáhají zrušení rozhodnutí Krajského soudu, který nařídil opakování voleb v Chanově, píše Mostecký deník.

Následuje úplný text stížnosti

I. Pravomoc soudu

Ústavní soud České republiky je podle článku 87 odst. 1 pís. d) zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů, nadán pravomocí rozhodovat o ústavní stížnosti směřující proti pravomocnému rozhodnutí či jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod.

Podle § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci (dále jen “zásah orgánu veřejné moci”) bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Katalog základních práv a svobod zaručených ústavním pořádkem obsahují na prvním místě Listina základních práv a svobod a Ústava České republiky.

Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Jedná se o lhůtu procesní. Jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, běží lhůta 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do svých ústavně zaručených práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k zásahu došlo.

II. Stěžovatelé tímto podávají ústavní stížnost

pro porušení jejich, Ústavou České republiky, vyhlášenou pod č. 1/1993 Sb. a Listinou základních práv a svobod zaručených, vyhlášenou pod č. 2/1993 Sb., zaručených základních práv a svobod, konkrétně pak práva na soudní a jinou právní ochranu chráněného čl. 38 Listiny základních práv a svobod. K porušení práv stěžovatelů došlo tím, že:

Krajský soud v Ústí nad Labem dne 20. listopadu 2006 vydal usnesení č.j. 15 Ca 253/2006-129, kterým ve výroku II. prohlásil hlasování ve volbách do zastupitelstva statutárního města Most, které proběhlo ve dnech 20. a 21. října 2006 ve volebním okrsku č. 20, za neplatné, a že

Krajský soud v Ústí nad Labem dne 14. 11. 206 vydal usnesení č.j. 15 Ca 253/2006-101, kterým byl odmítnut návrh na vydání předběžného opatření v předmětné věci.

Stěžovatelé rovněž nesouhlasí s odůvodněním uvedených rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem. Výrok I. a III. usnesení Krajského soudu Ústí nad Labem dne 20. listopadu 2006 č.j. 15 Ca 253/2006-129 touto stížností stěžovatelé nenapadají.

V souvislosti s touto ústavní stížností stěžovatelé navrhují zrušení § 90 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, z důvodů rozporu tohoto ustanovení s výše uvedenými ústavními předpisy, konkrétně pak z důvodu rozporu s čl. 1 Ústavy České republiky a s čl. 38 Listiny základních práv a svobod, jakožto i z důvodu rozporu s ustanoveními některých lidskoprávních mezinárodních smluv vyhlášených ve Sbírce zákonů, resp. ve sbírce mezinárodních smluv (viz dále).

III. Ke skutkovému stavu

Ve dnech 20. a 21. října 2006 se konaly volby do zastupitelstva statutárního města Most (dále jen „komunální volby“). V souvislosti s průběhem těchto komunálních voleb byl podán návrh na prohlášení těchto voleb za neplatné. O tomto návrhu rozhodoval Krajský soud v Ústí nad Labem, jako soud věcně, místně a funkčně příslušný, a to v řízení vedeném pod sp. zn. 15 Ca 253/2006. Dne 20. listopadu 2006 o návrhu rozhodl usnesením č.j. 15 Ca 253/2006-129, a to tak, že návrh na prohlášení voleb se zamítá. Ve výroku II. Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl, že hlasování ve volbách do zastupitelstva statutárního města Most, které proběhlo ve dnech 20. a 21. října 2006 ve volebním okrsku č. 20, je neplatné.

Tomuto usnesení předcházelo vydání usnesení č.j. 15 Ca 253/2006-101 ze dne 14. 11. 2006, kterým byl odmítnut návrh na vydání předběžného opatření v této věci. Důvodem, pro něž byl návrh odmítnut, byla skutečnost, že Karský soud v Ústí nad Labem nepovažoval navrhovatele, Sdružení Mostečané Mostu, za účastníka řízení o návrhu na neplatnost voleb, tudíž Sdružení nemohlo být navrhovatelem ve smyslu § 38 odst. 1 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů.

Stejně tak Krajský soud v Ústí nad Labem nepovažoval za účastníka řízení vedeného pod sp.zn. 15 Ca 253/2006 jednoho ze stěžovatelů, Ing. Václava Zahradníčka, zvoleného zastupitele města Most, který své vyjádření k podanému návrhu na neplatnost voleb uplatnil podáním ze dne 15. 11. 2006.

V důsledku toho, že Krajský soud v Ústí nad Labem soud nepovažoval ani volební stranu Sdružení Mostečané Mostu, ani platně zvoleného zastupitele, za účastníky řízení vedeného ve věci návrhu na prohlášení voleb za neplatné pod sp.zn. 15 Ca 253/2006, neakceptoval tak jejich vyjádření k podanému návrhu, neakceptoval Sdružením Mostečané Mostu podaný návrh na vydání předběžného opatření a také se nijak nevypořádal s tvrzeními a argumentací v jejich vyjádřeních uvedenou. Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že kdyby se soud s jejich vyjádřeními seznámil a jako vyjádření účastníků řízení je akceptoval, rozhodnutí ve věci platnosti hlasování ve volebním okrsku statutárního města Most č. 20 by bylo jiné a volební soud by toto hlasování neprohlásil za neplatné.

IV. Porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů

Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.

Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že, ve vztahu k návrhu na neplatnost voleb a neplatnost hlasování, čistě formalistický výklad ustanovení § 90 odst. 2 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, znějícího

Účastníky jsou navrhovatel, příslušný volební orgán a ten, jehož volba byla napadena

Tak, jak byl proveden Krajským soudem v Ústí nad Labem, je nepřípustný a ve svém důsledku odnímá dotčeným subjektům možnost a právo vyjádřit se k věcem, které se jich přímo dotýkají, jsou ústavně zaručeny a jež lze bezpochyby podřadit pod článkem 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod vymezené „jejich věci“, resp. „jeho věc“. Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že v případě, kdy toto ustanovení umožňuje příslušným orgánům, tj. zejm. správnímu, resp. volebnímu soudu, zaujmout takovýto výklad a odepřít tak oprávněným osobám, aby se právně relevantně mohli k věci vyjádřit a uplatnit svou argumentaci, jedná se o ustanovení protiústavní. Výraz „jeho věc“ uvedený v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod požaduje, aby každý, o jehož právech a povinnostech má být v soudním řízení jednáno, měl možnost se tohoto řízení účastnit a vyjádřit se k všem prováděným důkazům a aby soud o „jeho věci“ jednal v jeho přítomnosti a veřejně, pokud zákon ve smyslu ustanovení čl. 96 odst. 2 Ústavy nestanoví výjimku. Tato výjimka je však možná jen co se týče možného prolomení zásady ústnosti a veřejnosti.

Přitom je nesporné, že projednávaná věc se nepochybně týkala jak Sdružení Mostečané Mostu tak i Ing. Václava Zahradníčka, jelikož samotné rozhodnutí Krajského osudu v Ústí nad Labem determinovalo, zda zastupitelé zvolení za Sdružení Mostečané Mostu, včetně stěžovatelů, byli řádně zvoleni zastupiteli města Most a zda mohou vykonávat práva zastupitele města, tj. především právo účastnit se jednán zastupitelstva města a hlasovat na něm. Napadený výrok II. usnesení vydaného Krajským soudem v Ústí nad Labem dne 20. listopadu 2006 pod č.j. 15 Ca 253/2006-129, kterým soud hlasování ve volbách do zastupitelstva statutárního města Most, které proběhlo ve dnech 20. a 21. října 2006 ve volebním okrsku č. 20, za neplatné, má za následek, že nové zastupitelstvo se nemůže řádně sejít a stěžovatel, Ing. Vlastimil Vozka nemůže řádně vykonávat pravomoci primátora.

Podle čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech platí, že každý má úplně stejné právo, aby byl spravedlivě a veřejně vyslechnut nestranným a nezávislým soudem, který „rozhoduje o jeho právech a povinnostech“. Obdobné právo každého jednotlivce vyplývá rovněž z ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

§ 90 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, tak má v prvé řadě zajistit, aby každý, o jehož právech a povinnostech se před orgánem soudního typu jedná, měl možnost uplatnit tato ústavně zaručená práva. Konstrukce tzv. nesporného řízení s jeho zvláštnostmi, tak jako je tomu např. v případě návrhu na prohlášení voleb za neplatné, nemůže vést k tomu, aby taková základní práva nebyla respektována a samotný fakt existence nesporného řízení, v tomto případě ve volebních věcech, nemůže vést k potlačení či popření těchto práv. Ustanovení § 90 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, tak za současného stavu a v současném znění evidentně neplní svou úlohu. Předmětné ustanovení neumožňuje jednat o základním politickém právu občana na účast na správě veřejných věcí, aniž by se mohli všichni, kterých se to týká, soudního řízení účastnit. Nejedná se přitom jen o zvolené členy zastupitelstva, nýbrž i o další možné dotčené subjekty, jako je např. volební strana, za kterou člen zastupitelstva kandidoval. Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že takováto úprava je díky důsledkům z toho vyplývajícím v rozporu, kromě ostatních uvedených ústavních ustanovení, také s čl. 1 Ústavy České republiky.

Stěžovatelé si dovolují upozornit, že tento jejich názor nevzešel z pouhého jejich zainteresování na dané věci, bez hlubšího studia dané problematiky, ale tento jejich názor lze podepřít také Nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 10. ledna 1996 ve věci návrhu na zrušení ustanovení § 200l odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 152/1994 Sb.

Je nutno také zmínit, že, jistě i na základě argumentace obsažené ve výše zmíněném Nálezu Ústavního soudu, ke stejnému výkladu dospěl i Nejvyšší správní soud, který ve svém rozhodnutí Vol 13/2006-91 uvedl:

Slova zákona, že účastníkem řízení je ten, jehož volba byla napadena, přitom nelze vykládat restriktivně tak, že by zvolený kandidát byl účastníkem jenom tehdy, pokud by se někdo domáhal návrhem vyslovení neplatnosti volby kandidáta, ale též tehdy, usiluje-li návrh o vyslovení neplatnosti voleb či hlasování; i v posléze uvedených dvou případech totiž mohou být dotčena práva zvoleného kandidáta. Jiný výklad by nebyl konformní s článkem 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a článkem 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Tento závěr plně potvrzuje nález pléna Ústavního soudu ze dne 10. 1. 1996, který, když zrušoval ustanovení § 200l o. s. ř. proto, že omezovalo účastenství v řízení toliko na navrhovatele, konstatoval: „Výraz »jeho věc« v čl. 38 odst. 2 Listiny je nutno vykládat tak, že každý, o jehož právech a povinnostech má být v soudním řízení jednáno, má mít možnost se tohoto řízení účastnit a vyjádřit se ke všem prováděným důkazům.

Výše zmíněnou argumentaci stěžovatelé použili také ve svých vyjádřeních k podanému návrhu na neplatnost voleb, nicméně na základě toho, že Krajský soud v ústí nad Labem je nebral jako účastníky, nijak k této argumentaci nepřihlížel a hlavně tak ani neměl povinnost se s touto argumentací vypořádat. Namísto toho obhajoval svůj restriktivní a formalistický výklad tohoto ustanovení údajnou shodou s názorem vysloveným v komentáři vydaném nakladatelstvím C.H.BECK.

Stěžovatelé tak vyjadřují své přesvědčení, že tím, že v řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 15 Ca 253/2006 nebyli bráni jako účastníci řízení, nemohli uplatnit své právo relevantně se k věci vyjádřit a uplatnit tak své argumenty proti podanému návrhu, ve všech jeho tvrzeních, a k jejich vyjádřením, která podali, v důsledku toho nebylo jakkoli přihlíženo, byla porušena jejich Ústavními předpisy zaručená práva na soudní a jinou právní ochranu, chráněná zejm. čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, přičemž se jednalo o věc, která se jich reálně týkala a toto porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů přitom mohlo mít vliv na rozhodnutí ve věci samé.

V. Protiprávnost výroku II. usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 15 Ca 253/2006-129

Zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí, ve znění pozdějších předpisů, stanoví v § 30 odst. 3 zákaz ve dny voleb volební agitaci a propagaci pro volební strany i nezávislé kandidáty v objektu, v němž je umístěna volební místnost, jakožto i v bezprostřední místnosti tohoto objektu.

V projednávané věci volební soud zjistil, že právě k porušení tohoto zákazu volební agitace mělo dojít, a to volební stranou č. 7, Sdružením Mostečané Mostu, pokud se jedná o volební okrsek č. 20. Při učinění tohoto závěru soud vycházel především z vyjádření Jitky Bakovské a Václava Veverky, kteří se pohybovali během hlasování ve volebním okrsku č. 20, a to v bezprostřední blízkosti tamních volebních místností. Tito novináři uvedli, že dne 20. 10. 2006 po otevření volebním okrsku č. 20 v těsné blízkosti volebních místností začala hudební produkce (tedy žádné přemlouvání k volbě toho kterého kandidáta, resp. strany) s tím, že všichni přihlížející (nikde není specifikováno jací přihlížející) novinářům shodně uváděli, že tuto zábavu pro ně připravila volební strana Sdružení Mostečané Mostu (to, že někdo připraví akci,ještě není agitací a ani to není příkazem organizátora akce volit). Tuto informaci novinářům potvrdil i jistý Josef Trnka, který měl hudební produkci na starosti a který však posléze, dle soudu účelově, začal novinářům tvrdit, že tuto produkci organizuje sám, protože se mu volební strana Sdružení Mostečané Mostu prostě líbí.

Žádná jiná potvrzující vyjádření navrhovateli uvedených osob, doložená čestnými prohlášeními těchto osob, pravděpodobně nebyla volebním soudem brána v potaz, když volebním soud v usnesení uvádí, že tato prohlášení jsou naprosto neprůkazná co se týče jejich údajné podpory tvrzení navrhovatelů ohledně nepřípustnosti volební kampaně. Důvody neprůkaznost těchto čestných prohlášení volební soud v usnesení poměrně důkladně objasňuje a stěžovatelé se s nimi plně ztotožňují.

Na základě těchto výše uvedených důvodů tak volební soud konstatoval neplatnost hlasování pouze ve volebním okrsku č. 20, a to na základě tvrzení Jitky Bakovské a Václava Veverky.

Co se týče splnění materiální podmínky prohlášení hlasování za neplatné, volební soud ve svém rozhodnutí konstatoval, že výše uvedené porušení zákonných ustanovení regulujících volební kampaň (rozuměj „hudební produkce“, neboť o jiném porušení se nikdo nezmiňuje) dosáhlo takové intenzity a rozsahu, že mělo vliv na svobodnou vůli voličů při procesu hlasování (stěžovatelé si tento názor soudu vysvětlují tak, že platí: „jako volič jsem rozhodnut volit stranu A, ale protože před volební místností probíhá hudební produkce, dám hlas straně B, jako jejímu organizátorovi - to, že produkci organizovalo Sdružení Mostečané Mostu, navíc nebylo nijak prokázáno). Jak může hudební produkce narušit svobodnou vůli voličů soud nikde nevysvětluje, nicméně důkazem pro tento závěr má být procentuelně vyjádřená výše volební účasti, jež v daném případě dosáhla v tomto volebním okrsku 36,52 %, přičemž ve volbách předešlých činila 4,72 % oprávněných voličů. Stěžovatelé tímto vyjadřují své přesvědčení, že výše volební účasti dokládá pouze to, kolik voličů přišlo hlasovat (jaké důvody je k tomu vedly, je pouze věcí voličů), nikoliv však to, že hudební produkce konaná před volební místností ovlivnila svobodnou vůli voličů při samotném procesu hlasování, jak se to snaží presentovat volební soud.

Je-li volič rozhodnut voleb se neúčastnit a žádnému z kandidátů ucházejících se o hlasy voličů tak svůj hlas nedat, těžko změní svůj názor jen proto, že v blízkosti volební místnosti se koná hudební produkce. Tato skutečnost jej může, jedná-li se např. o hudebního fanouška, možná tak donutit jít se na hudební produkci podívat, stěžovatelé jsou však přesvědčeni, že tato skutečnost sama o sobě nikoho nenutí jít do volební místnosti a vhodit hlas tomu, kdo před místností pořádá koncert.

Tomu, že svobodná vůle voličů ve volebním okrsku č. 20 byla výraznou měrou ovlivněna volební agitací prováděnou Sdružením Mostečané Mostu v rozporu s ust. § 30 odst. 3 volebního zákona, nasvědčuje dále podle volebního soudu výsledek hlasování v tomto volebním okrsku, a to 96,51% hlasů pro Sdružení Mostečané Mostu. Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že takovýto výsledek voleb v tomto volebním okrsku není v příčinné souvislosti s koncertem konaným před volební místností, ale že je výsledkem volební kampaně Sdružení Mostečané Mostu jako celku, kterážto byla tím samým volebním soudem shledána naprosto v pořádku.

Volební kampaň lze definovat jako určitou činnost, v jejímž rámci se kandidáti snaží přesvědčit voliče, že právě oni jsou těmi nejlepšími a nejvhodnějšími kandidáty a že právě jejich program je z hlediska osobních, materiálních, kulturních a sociálních zájmů voličů a třeba i obce, resp. města, nejlepší, resp. že je lepší než programy ostatních kandidátů. Oproti tomu hudební produkce je hudební produkce. Zpěv populárních umělců nikoho nepřesvědčuje o tom, že program volební strany (ani té, jež produkci organizuje) je lepší než program jiných stran a nikoho nepřesvědčuje k tomu, dát hlas té které straně. Stěžovatel tak vyjadřuje své pochybnosti o tom, zda-li hudební produkci jako takovou, ať už pořádanou kýmkoli, lze vůbec zahrnout pod pojem volební agitace (samozřejmě za předpokladu, že není s žádnými politickými projevy spojena, což však ani v tomto případě nikdo netvrdí). A i volební soud mluví o pouhé hudební produkci, nikoli o tom, že by někdo, ve výše uvedeném smyslu, agitoval. Je nutno zdůraznit, že novináři vypověděli, že se konala „hudební produkce“ a že na jejich požádání jim přítomní řekli, že tuto produkci „pořádá“ Sdružení Mostečané Mostu. Nic více, nic méně.

Není-li tak hudební produkce volební agitací, což v daném případě nebyla, neboť nebyla spojena se žádnými politickými projevy ani s žádným přesvědčováním voličů, koho mají zvolit (ani soud nic takového nezmiňuje), pak měl být tento návrh navrhovatelů zamítnut a neměl být již dále zkoumán.

Stěžovatelé jsou přesvědčeni o tom, že možné ovlivnění voličů na místní úrovni těsně před volbami či při nich nějakou hudební produkcí je nereálné a nemůže rozhodující část voličů vůbec ovlivnit v jejich rozhodování. Voliči jsou formováni ve svých rozhodnutích bezprostředními a každodenními zkušenostmi s obcí a s jednotlivými kandidáty zvlášť (možná to bylo důvodem, proč dosavadní v Mostě vládnoucí strany neuspěly), a právě ty jsou základem jejich volby. Sdružení Mostečané Mostu bylo sice politickou silou novou, nicméně tato se dostatečně zvýraznila a profilovala svou, po relativně dlouhou dobu trvající, volební kampaní, v jejímž rámci pořádala i „agitace“ a předvolební setkání ve volebním okrsku č. 20, a to jako jediné ze všech kandidujících politických hnutí. Sdružení Mostečané Mostu je přesvědčeno, že těmito setkáními přesvědčili dostatek tamních voličů k tomu, aby šli k volbám a aby volili právě toto Sdružení. Jestliže ostatní politické strany „něco“ zaspaly, je to jejich problém. A tato kampaň nebyla volebním soudem nijak zpochybněna a návrh, aby v důsledku této kampaně vedené Sdružením Mostečané Mostu, byly prohlášeny za neplatné celé volby ve statutárním městě Most, byl zamítnut. Vzhledem k tomu, že cílem každé volební kampaně každého kandidáta ve všech volbách je přesvědčit voliče, aby se k volbám dostavili a dali hlas právě jim, výsledek voleb ve městě Most svědčí o tom, že kampaň Sdružení Mostečané Mostu byla úspěšná. Právě v důsledku této kampaně voliči k volbám přišli a hlasovali tak, jak hlasovali. Stěžovat si, že k volbám přišlo dostatek voličů, resp. mnohem více voličů než ve volbách předchozích, je poněkud absurdní a jde to proti smyslu samotných voleb a proti účelu toho, čeho se snaží dosáhnou každý z kandidátů a každá z kandidujících stran. Myslet si, že voliči v tomto volebním okrsku byli pevně rozhodnuti, přes proběhnuvší volební kampaň a přes všechna volební setkání uspořádaná v tomto volebním okrsku (pouze Sdružením Mostečané Mostu), k volbám nejít a, pro čistě teoretický případ, že by se nakonec přece jenom k volebním urnám dostavili, byli rozhodnuti volit stranu jinou než Sdružení Mostečané Mostu, zcela otočili a o 180° změnili toto své přesvědčení jenom proto, že před volební místností se koná koncert, se jeví přinejmenším jako hodně odvážné. Navíc za situace, kdy tento závěr není nijak relevantně vyargumentován.

Jestliže tedy soudem zmiňovaný počet voličů v den voleb nakonec do volební místnosti dorazil a hlasoval tak, jak hlasoval, nebylo to proto, že by se v blízkosti volební místnosti konala volební agitace a to, komu voliči dali hlas, bylo ovlivněno úplně jinými okolnostmi a skutečnostmi, než volební estrádou v blízkosti hlasovací místnosti. Pravděpodobně to bylo ovlivněno i onou samotným volebním soudem za platnou shledanou obchodně-tržní volební kampaní.

K věci lze dále uvést, že pokud navrhovatelé v návrhu na neplatnost voleb měli výhrady k průběhu voleb, mohli je ihned uplatnit u okrskové volební komise v místě. Ta by je pak musela uvést do zápisu o průběhu a výsledku hlasování. Nikde není žádná zmínka o tom, že by v zápisu o výsledku voleb do zastupitelstva města Most takovéto oznámení či stížnost byly uvedeny. Volební soud se s touto problematikou také nijak nevypořádal.

Případné porušení zákazu volební agitace a propagace pro volební strany či nezávislé kandidáty, jak je má na mysli § 30 odst. 3 zákona o volbách do zastupitelstev obcí, není ještě samo o sobě důvodem k rozhodnutí o neplatnosti hlasování. K tomu je třeba, aby porušení volebního zákona dosahovalo takové intenzity a k porušení tohoto zákona došlo takovým způsobem, který mohl (reálně) ovlivnit výsledky voleb. V tomto případě dle názoru stěžovatele k žádnému porušení volebního zákona nedošlo, neboť, jak uvedeno výše, hudební produkce není z hlediska materiálního volební agitací, tak jak je volební agitace jako určitá činnost jež má vést ke konkrétnímu výsledku, obecně chápana, tudíž nelze dále ani uvažovat o případné intenzitě „porušení“ volebního zákona a její příčinné souvislosti s výsledkem hlasování, s výsledky voleb či s ovlivněním svobodné vůle voličů. I kdyby pořádání hudební produkce v blízkosti volební místnosti bylo možno v daném případě považovat za porušení volebního zákona, pak stejně nebyly dány předpoklady pro vyslovení neplatnosti hlasování, neboť nebyl naplněn materiální prvek, jež je předpokladem pro možnost takovéhoto výroku, tedy určitá kvalifikovaná míra intenzity porušení volebního zákona a, kumulativně, vliv tohoto porušení na výsledky voleb (tedy příčinná souvislost mezi obojím).

Intenzita této nezákonnosti musí v konkrétním případě dosahovat takového stupně, že je možno se důvodně domnívat, že pokud by k takovému jednání nedošlo, byly by výsledky hlasování v tomto okrsku jiné. Stěžovatel je přesvědčen, že hudební produkce konaná v blízkosti volební místnosti takovéto důsledky v žádném případě neměla.

Stěžovatelé tak jsou přesvědčeni, že zásah volebního soudu v daném případě, vzhledem ke všem okolnostem shora uvedeným, byl neadekvátní, resp. nepřiměřený a soud se měl s „porušením“ volebního zákona vypořádat jiným způsobem, méně zasahujícím do v dobré víře nabytých práv nově zvolených zastupitelů a nezpůsobujícím tak zásadní následky, jaké jsou některými subjekty, jako např. dosavadním primátorem či Českou republikou prostřednictvím Ministerstva vnitra ČR, dovozovány.

VI. Protiústavnost výroku II. usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 15 Ca 253/2006-129

Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že II. usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. listopadu 2006 pod č.j. 15 Ca 253/2006-129 o neplatnosti hlasování ve volebním okrsku č. 20 je neplatné jak pro svůj výše uvedený rozpor se zákonem, tak pro rozpor s Ústavně zaručeným právem na samosprávu.

Soud rozhodl, že hlasování v tomto volebním okrsku je neplatné kvůli porušení zákonných ustanovení omezujících provádění volební kampaně, přičemž ohledně prokázání takovéto skutečnosti se soud spokojil s pouhým tvrzením dvou novinářů (stěžovatelé tím nechtějí nikterak snižovat práci novinářů).

Volební soud navíc podle názoru stěžovatelů nezohlednil také tu skutečnost, že české právo je založeno na tzv. materiálním principu, znamenajícím, že při výkladu zákonných formulací nelze vycházet pouze z „doslovného“ textu právního předpisu, ale je nutno vycházet také z jeho systematického zařazení a zejména z jeho účelu, tedy je nutno nejprve vyložit, jaký je vlastně účel daného ustanovení, jeho úloha a co jím zákonodárce sledoval a chtěl dosáhnout. Jak již uvedeno výše, stěžovatelé jsou přesvědčeni, že v dané situaci nebyly vůbec naplněny materiální podmínky pro konstatovaní neplatnosti hlasování ve volebním okrsku č. 20. Je nutno si uvědomit, že ve statutárním městě Most se v komunálních volbách nevolí zastupitelstvo volebního okrsku, ale v prvé řadě se volí a konstituuje zastupitelstvo města Most. Soud by tak měl zvažovat, zda-li porušení volebních pravidel v tomto případě dosahovalo, bráno objektivně vzhledem ke všem okolnostem, takové intenzity, že převažuje zájem společnosti na opakování hlasování v tomto malém volebním okrsku (necelých tisíc oprávněných voličů v sedmdesátitisícovém městě, navíc, na zdejší poměry sice dosti vysoká volební účast, nicméně v celkovém kontextu voleb nikterak mimořádná), se všemi negativy s tím spojenými, tj. i možná několikaměsíční správa města jednou jedinou osobou (podle výkladu ministerstva vnitra a dosavadního primátora) bez ohledu na vůli projevenou všemi voleb se zúčastnivšími voliči, navíc za situace, kdy je známo, že dosavadní primátor, který má ze zákona prozatímně spravovat celé sedmdesátitisícové město, není ani reprezentantem vítězného politického hnutí a zejména za situace, kdy nové hlasování v tomto volebním okrsku nemůže mít žádný reálný vliv na skladbu nového zastupitelstva jako celku, či zda toto porušení volebních pravidel, tak jak jej soud popsal ve svém usnesení, je tak závažné a dosahuje takové intenzity, že mohlo ovlivnit celkové výsledky voleb v celém městě Most. Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že tato druhá varianta nenastala a volební soud tak vůbec neměl, při pečlivém zvážení všech negativ porušení volebních pravidel a důsledků spojených s prohlášením hlasování v jednom jediném volebním okrsku za neplatné o této neplatnosti vůbec rozhodnout, a to zejm. z důvodu absence tzv. materiálního prvku porušení pravidel a z důvodu zájmu na zachování právní jistoty, navíc za situace, kdy nové hlasování v tomto okrsku nemůže celkové výsledky voleb ve městě Most nijak ovlivnit (tedy není splněn ani formální prvek porušení volebního zákona).

Vzhledem k výše uvedeným nedostatkům lze uzavřít, že výrok II. napadeného rozhodnutí o neplatnosti hlasování nejen že je, podle názoru stěžovatelů, v rozporu se zákonem o volbách do zastupitelstev obcí, ale vzhledem k důsledkům, jež z něj vyplývají, alespoň podle argumentace dosavadního primátora a Ministerstva vnitra, jej lze také považovat za neoprávněný zásah do ústavně zaručeného práva na samosprávu, chráněného čl. 100 odst. 1 a čl. 104 odst. 2 Ústavy České republiky.

VII.

Ohledně argumentace uplatněné ve vyjádřeních k návrhu na neplatnost voleb, jak ze strany Sdružení Mostečané Mostu, tak ze strany Ing. Václave Zahradníčka, v návrhu na vydání předběžného opatření a v ostatních relevantních podáních uplatněných ve věci voleb do zastupitelstva statutárního města Most, stěžovatelé odkazují na přílohy této ústavní stížnosti, kde jsou všechna tato podání v kopii přiložena.

Přílohy (jednotlivé přílohy jsou číslovány):

Zápis z I. ustavujícího zasedání Zastupitelstva města Mostu ve volebním období 2006 – 2010 konaného dne 7. 11. 2006

Osvědčení o zvolení Ing. Václava Zahradníčka zastupitelem města Most

Návrh na neplatnost voleb ze dne 2. 11. 2006

Vyjádření účastníka k návrhu na neplatnost voleb do zastupitelstva statutárního města Most konaných ve dnech 20. a 21. 10. 2006 (za účastníka řízení Ing. Václava Zahradníčka) ze dne 15. 11. 2006

Vyjádření účastníka k návrhu na neplatnost voleb do zastupitelstva statutárního města Most konaných ve dnech 20. a 21. 10. 2006 (za účastníka řízení Sdružení Mostečané Mostu) ze dne 9. 11. 2006

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 15 Ca 253/2006-129 ve věci návrhu na neplatnost voleb do Zastupitelstva statutárního města Most konaných ve dnech 20. a 21. 10. 2006

Návrh na vydání předběžného opatření ze dne 13. 11. 2006 (navrhovatel Sdružení Mostečané Mostu)

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 15 Ca 253/2006-101 o odmítnutí návrhu na vydání předběžného opatření ze dne 14. 11. 2006

Žádost o výkon dozoru ze dne 8. 11. 2006 (žadatel Ing. Vladimír Bártl)

Stanovisko Ministerstva vnitra ve věci svolání ustavující schůze zastupitelstva a volby nového primátora města Most ze dne 10. 11. 2006 (stanovisko k žádosti o výkon dozoru)

Vyjádření „Stanovisko k problematice svolání zastupitelstva a volby nového primátora ve městě Most“ ze dne 9. 11. 2006 (za sdružení Mostečané Mostu)

Dopis Ing. Bártla ze dne 21. 11. 2006

Rozsudek Nejvyššího správního soudu Vol 13/2004-91

Nález Ústavního soudu České republiky č. 31/1996 Sb. ze dne 10. 1. 2006

VIII.

Vzhledem k závažným následkům, které usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem způsobilo, vzhledem k tomu, že nově zvolení zastupitelé nemohou reálně vykonávat svůj mandát, vzhledem k restriktivním a čistě formalistickým výkladům Ministerstva vnitra, o něž se následně opírá dosavadní primátor a na jejichž základě odmítá předat správu města nově zvoleným zastupitelům, vzhledem k tomu, že se jedná o velice citlivý problém, žádáme tímto Ústavní soud České republiky o přednostní vyřízení této ústavní stížnosti, jak umožňuje § 39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

IX.

S ohledem na shora uvedené žádají tímto stěžovatelé Ústavní soud České republiky, aby vydal tento

nález:

V řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem o neplatnost voleb do zastupitelstva Statutárního města Most konaných ve dnech 20. a 21. října 2006 pod sp. zn. 15 Ca 253/2006 byla porušena ústavou zaručená práva stěžovatelů, Ing. Vlastimila Vozky a Ing. Václava Zahradníčka na soudní a jinou právní ochranu chráněná čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, a to tím, že jim nebylo umožněno vyjádřit se jako účastníci k podanému návrhu na neplatnost voleb a tím, že k jejich vyjádření nebylo přihlíženo, přičemž se jednalo o věc, která se jich týkala a toto porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů mohlo mít vliv na rozhodnutí ve věci samé.

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 15 Ca 253/2006-101, kterým byl odmítnut návrh na vydání předběžného opatření, se zrušuje.

Výrokem II. usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 15 Ca 253/2006-129, znějícím „hlasování ve volbách do zastupitelstva statutárního města Most, které proběhly ve dnech 20. a 21. října 2006 ve volebních okrsku č. 20, je neplatné“, ve spojení se stanoviskem Ministerstva vnitra ČR ze dne 10. 11. 2006 bylo porušeno právo na samosprávu chráněné čl. 100 odst. 1 a čl. 104 odst. 2 Ústavy České republiky.

Výrok II. usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 15 Ca 253/2006-129 ze dne 20.11.2006, znějící „hlasování ve volbách do zastupitelstva statutárního města Most, které proběhly ve dnech 20. a 21. října 2006 ve volebních okrsku č. 20, je neplatné“, se zrušuje.
§ 90 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, se zrušuje.

V Praze dne 30.11.2006 Ing. Vlastimil Vozka

V Praze dne 30.11.2006 Ing. Václav Zahradníček